INFORMACE O ČSV

 - standard plemene
 - nabídka štěňat
 - články
 - zkušební řády

 - odkazy
 - wallpapers

 TITULNÍ STRANA
 O NÁS
 KONTAKT

 
 
C H O V A T E L S K Á   S T A N I C E   -   K E N N E L
Z ÚDOLÍ TICHA
Informace
o ČSV
Alan
z Chrlických plání
Alexa
z Porčova mlýna
Daria
z Údolí ticha
Grey Alexa
z Údolí ticha
Štěňata
z Údolí ticha
HODNOCENÍ POVAHY PSA NA BONITACI
 
Hodnocení povahy jedince na bonitaci je otázkou mnoha diskuzí a často i (ať už oprávněné či neoprávněné) kritiky. Systém hodnocení povahy na bonitaci není a z principu nikdy ani nebude dokonalý. Na každé bonitaci jsou jiné objektivní podmínky (prostředí, počasí, počet lidí a psů atd.) které mohou ovlivnit chování psa, a stejně tak může chování psa ovlivnit jeho majitel (např. svou nervozitou). Majitel může chování psa ovlivnit i jinak, například tím, že bonitaci bude se psem předem intenzivně trénovat. Bonitační komise pak má za úkol posoudit povahu psů, kteří mohou být intenzivně připravováni nebo zcela nepřipraveni a jejichž majitelé mohou být klidní, nervózní, mohou mít psa zvládnutého nebo naopak zcela nevychovaného (nevychovanost ale nemá co dělat s povahou psa – je to vina majitele).

Bonitační komise stojí před nelehkým úkolem. Zadat kód povahy spravedlivě při těchto mnohdy diametrálně odlišných podmínkách, které se liší pes od psa. K tomu přistupuje fakt, že hodnocení povahy má vycházet z chování psa v průběhu celé bonitace, tzn. jeho chování při měření, a následně při samotném testu povahy, který sestává ze zkoušky chování psa ve skupině osob, navázání kontaktu s cizí osobou u kolíku za přítomnosti psovoda, testu chování psa k volně procházející osobě a následně útočící osobě, přičemž tato posledně popsaná část se provádí nejprve za přítomnosti psovoda a posléze když je psovod schovaný v úkrytu a pes ponechán o samotě. Poslední částí zkoušky povahy je zkouška odolnosti psa proti nárazovému zvuku (výstřel ze startovací pistole).

K odlišným podmínkám u jednotlivých psů tak přistupuje mnohdy další dilema, a to když se pes při jednotlivých částech bonitace (které tvoří také části hodnocení povahy) chová různě. Není výjimkou, že se pes v různých částech bonitace chová prakticky protichůdně. Jakou známku zadat psovi, který byl naprosto bezproblémový při měření, pak třeba i ve skupině, ale na kolíku se snaží utéct? Nebo naopak psovi, který byl nejistý při měření a naopak u kolíku byl naprosto sebejistý a přesvědčivý?

Klíčem je správné pochopení popisu jednotlivých kódů, jako i sledování jemných nuancí v chování psa v průběhu bonitace, které často nejsou z pozice diváka postřehnutelné, ale mohou dost napovědět o tom, co je naučené a co je přirozené chování psa. Ať už je to třeba letmé olíznutí ruky při měření, výraz ve „tváři“ psa a mnoho dalšího. Je pak na citu a také zkušenosti posuzovatele, aby správně tyto drobnosti posoudil a zahrnul je do svého rozhodování o výsledné známce povahy. Svůj názor pak vyjádří všichni členové bonitační komise a výsledná zadaná známka je výsledkem jejich diskuze a argumentace.

Bonitační komise pak MUSÍ HODNOTIT POUZE TO, CO VIDÍ PŘI BONITACI. Nelze hodnocení korigovat s odůvodněním, že jistého psa znají členové bonitační komise mimo bonitaci, kde se choval jinak. Takové hodnocení by pak nebylo objektivní a férové vůči ostatním psům, které členové bonitační komise neznají. Shromažďování těchto informací je pak úkolem chovatelské komise, která by naopak měla brát na vědomí jak bonitační kód, tak i veškeré svoje další případné zkušenosti s daným psem jak před, tak i po bonitaci. Do bonitačního kódu však tyto poznatky není možné zahrnovat.

Z výše uvedeného plyne, že hodnocení povahy není jednoduché a z principu, jakým jsou prováděny bonitace, není ideální a ne vždy se podaří zadat přesně takový kód, jaký by pes dostat opravdu měl. Cílem ale je přiblížit se co nejvíce správnému hodnocení. Možnosti dané bonitací bohužel více neumožňují. Lze diskutovat o tom, jak by měl test povahy vypadat, co by měl obsahovat, ale ať bude jakýkoliv, nikdy nezajistí zcela objektivní vyhodnocení povahy všech psů. Aby tomu tak bylo, musel by klub disponovat několika desítkami proškolených hodnotitelů povah, kdy každý by se na cca tři až čtyři měsíce nastěhoval do rodiny majitele psa a se psem žil. Pak by se snad dalo mluvit o objektivitě blížící se limitně k ideálu. Proveditelnost takového řešení je ale prakticky nulová.

Na závěr se pokusím krátce zmínit jednotlivé kódy a velmi zevrubně je charakterizovat. Nebudu zde však rozebírat charakteristiky základních povahových typů (melancholik, sangvinik, cholerik, flegmatik) a jejich souvislosti s konstitučními typy. Jedná se o definice všeobecně známé a dostupné v literatuře. Zaměřím se spíše na praktické příklady chování.

Oa – melancholik, bázlivý
Takový pes je prakticky nezměřitelný, stále se snaží utéct, krčí se, není možné ho udržet v takové pozici, kdy by bylo možné ho objektivně změřit. Může přejít i do strachové agrese. Pokud se ho přece jen změřit podaří, pak ho nelze ani násilím dostat do skupiny osob, při navázání kontaktu s civilní osobou na kolíku se snaží utéct. Při útoku figuranta utíká za kolík, je neustále přikrčený. Mimo strachové agrese uvedené výše (při testu u kolíku je nepravděpodobná, protože pes má stále „kam uhnout“, na rozdíl od měření) může reagovat i přechodem do strachového útlumu. Tato povaha je vylučující z chovu.

Ob – nejistý, nenavazuje kontakt
Pes, který se chová nejistě při měření, ale je změřitelný. Obvykle má tendenci se hrbit, stahuje ocas na břicho. Do skupiny osob jde velmi neochotně, před kontaktem uhýbá. Stejně tak uhne před kontaktem s civilní osobou na kolíku. Nicméně tyto reakce nevykazují známky paniky a nezvladatelného strachu. Na kolíku většinou na volně procházející osobu nereaguje, při útoku couvne nebo odskočí, následně po pominutí útoku poměrně rychle přechází do relativního klidu a nemá snahu za každou cenu utéct. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen pouze známkou P5 – dobrý.

Oc – dráždivý, neodvážný
Při měření většinou nejistý, ale ne vždy – může se chovat i přátelsky se zřejmým projevem submisivity. Ve skupině a při navázání kontaktu je to podobné jako u měření. Do skupiny může jít poměrně neochotně. Průchod osoby na kolíku pozorně sleduje, při útoku ustupuje, případně volí útěk, může ale také projevit náznak obranného chování, ale bez důrazu a bez sebejistoty (nechá se snadno vytlačit, vyhne se přímému kontaktu s útočníkem). Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen nejlépe známkou P3 – velmi dobrý.

Od – dráždivý, nedůvěřivý
Při měření může projevovat určitý neklid a nelibost k prováděné manipulaci, jeho chování nicméně nevykazuje známky převažujícího strachu nebo naopak neřízené agrese. Do skupiny může jít neochotně, zachovává si odstup od osob ve skupině. Při navázání kontaktu s civilní osobou u kolíku neprojevuje strach, projeví o ni zájem, nicméně může zůstávat ostražitý. Při průchodu osoby která jej neohrožuje se chová klidně, při útoku se rázně a sebejistě brání. Přípustné je počáteční mírné zaváhání na počátku útoku figuranta, nikoliv ale útěk nebo vyhýbání se konfrontaci. Někteří psi s touto povahou špatně přechází ze vzruchu do útlumu, po prvním útoku již na figuranta mohou útočit či štěkat, i když volně prochází. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen nejlépe známkou P3 – velmi dobrý.

Oe – cholerik, silně dráždivý
Při měření problematický, na manipulaci reaguje silnou a těžko zvladatelnou agresí. Ve skupině osob ostražitý až útočný při pocitu ohrožení. Na kolíku reaguje na civilní osobu při pokusu o navázání kontaktu vrčením nebo agresí. Na volně procházející osobu při prvním průchodu nemusí nutně útočit, po prvním útoku však již útočí neustále, i když nebezpečí ze strany figuranta pomine. Tato povaha je vylučující z chovu.

Of – sangvinik, ovladatelný, vyrovnaný
Při měření sebejistý a zpravidla bezproblémový. Projevuje aktivní zájem o osoby ve skupině, stejně tak při navázání kontaktu s cizí osobou, a to beze známek agrese nebo strachu. Na volně procházející osobu nereaguje nebo ji v klidu sleduje, při útoku sebejistě a rázně zakročí. Po pominutí útoku rychle přechází do klidu a neprojevuje agresi k figurantovi, který jej již neohrožuje. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen známkou P1 – výborný.

Og – sangvinik, méně odvážný
Při měření zpravidla bezproblémový, může projevovat jisté známky menší sebejistoty. Projevuje aktivní zájem o osoby ve skupině, stejně tak při navázání kontaktu s cizí osobou, a to beze známek agrese nebo strachu, při kontaktu může vykazovat určité projevy opatrnosti. Na volně procházející osobu nereaguje nebo ji v klidu sleduje, při útoku zakročí, zákrok však bývá váhavý a nemá potřebnou razanci. Po pominutí útoku rychle přechází do klidu a neprojevuje agresi k figurantovi, který jej již neohrožuje. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen známkou P1 – výborný.

Oh – dobrácký, méně dráždivý
Při měření bezproblémový, přátelský, projevující živý zájem o osoby kolem. Stejně tak ve skupině osob a při navázání kontaktu s civilní osobou u kolíku, kde často jde aktivně do přátelského kontaktu. Na volně procházející osobu neútočí, může o ni projevovat přátelský zájem. Při útoku figuranta je chování spíše hravé, beze strachu, případná obranná reakce není příliš razantní. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen známkou P1 – výborný.

Oi – těžko vydrážditelný
Při měření bezproblémový, klidný, často přátelský. Ve skupině osob se chová klidně a sebejistě, stejně tak při navázání kontaktu s civilní osobou na kolíku. Na volně procházejícího figuranta neútočí, často si ho nevšímá. Při útoku figuranta projeví náznak obranné reakce, která postrádá jakoukoliv razanci, avšak nevykazuje ani strach. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen nejlépe známkou P3 – velmi dobrý.

Oj – flegmatik, nevydrážditelný
Podobně jako předchozí, avšak ještě více utlumený, vzruchy jsou velmi slabé nebo zcela nepostřehnutelné. Bezproblémový, bez agrese i strachu, ale i bez aktivní obranné reakce. Pes, kterému je zadáno toto hodnocení, může být hodnocen nejlépe známkou P3 – velmi dobrý.

Tento velmi zevrubný popis však líčí povahy v jejich čisté formě. V praxi to ale nebývá takto jednoduché, často se psi zachovají v každé fázi bonitace „podle jiného kódu“, jak už bylo napsáno výše. Co pak? Pak se bonitační komise musí pokusit za použití zdravého selského rozumu zhodnotit jednotlivé části bonitace a projevy psa, a zadat takovou známku, která by povahu psa vystihla co možná nejlépe. To bývá někdy dost těžký úkol.

Karel Skoupý