INFORMACE O ČSV

 - standard plemene
 - nabídka štěňat
 - články
 - zkušební řády

 - odkazy
 - wallpapers

 TITULNÍ STRANA
 O NÁS
 KONTAKT

 
 
C H O V A T E L S K Á   S T A N I C E   -   K E N N E L
Z ÚDOLÍ TICHA
Informace
o ČSV
Alan
z Chrlických plání
Alexa
z Porčova mlýna
Daria
z Údolí ticha
Grey Alexa
z Údolí ticha
Štěňata
z Údolí ticha
ZAMYŠLENÍ NAD BARVOU ČESKOSLOVENSKÉHO VLČÁKA
 
Postavíte-li se vedle kruhu, kde jsou předváděni českoslovenští vlčáci na výstavě, nebo přijedete-li na nějakou akci s větším počtem československých vlčáků a jejich majitelů, jistě přitom vyslechnete spoustu debat o všech možných tématech souvisejících s těmito psy. Jedním z těchto poměrně často diskutovaných témat je barva srsti.

Jakou barvu má mít československý vlčák? Stříbřitě šedou, světlou nebo tmavou, s nádechem hnědé a žluté, tmavě šedou? Což takhle se podívat, co na toto téma říká standard plemene. V části Srst se o její barvě píše: „Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s maskou.“ Na jiném místě standardu, v části Celkový vzhled se uvádí: „Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.“



Je asi zbytečné připomínat, že československý vlčák vznikl křížením německého ovčáka a eurasijského vlka (Canis lupus lupus), konkrétně jeho územní varianty, která obývá lesy a hory v oblasti karpatského oblouku, označovaného jako karpatský vlk. Pokud budeme mít na mysli hlavně onu větu ze standardu, že československý vlčák má připomínat vlka, jak by tedy měl vypadat? Mnoho lidí preferuje štříbřitě šedou barvu, a to spíše v její světlejší variantě. Snad každý chovatel se setkal se zájemcem o štěně, který vyslovil přání že by chtěl psa světle stříbřitě šedého, aby vypadal „prostě jako vlk“.

Jakou barvu ale má onen výše zmiňovaný karpatský vlk? Variabilita zbarvení vlků je poměrně široká. Převládajícím zbarvením vlka obývajícího území Karpat a šířícího se odtud v současné době dále na západ však je šedá barva s poměrně výraznými odstíny hnědé a žluté. Stejně zbarvení jsou i vlci žijící na německé straně Šumavy. Pesíky svrchní krycí srsti jsou přitom charakteristické svým černým koncem, podsada je velmi světlé, krémové barvy, na hřbetě ale mívá žlutohnědé zabarvení. Barva karpatského vlka bývá většinou výrazná, maska je světlá a ostře ohraničená, jasně kontrastující s barvou okolní srsti. Stejně jako je uvedeno ve standardu československého vlčáka, světlou srst má vlk i na přední straně krku, hrudi, ale i břichu a vnitřní straně stehen.



Vraťme se nyní k výše popsanému požadavku některých zájemců o štěňata, ale nejen jich – světle šedá barva je u československých vlčáků protěžována i některými chovateli či preferována některými rozhodčími z exteriéru na výstavách. Má toto preferování stříbřitě šedé barvy bez příměsí hnědých a žlutých odstínů nějakou oporu ve standardu? Standard jasně říká, že barva je žlutošedá až stříbrošedá... podle této části standardu tedy preference světlounce šedých jedinců opodstatněná není. Standard také říká, že československý vlčák má osrstěním a barvou srsti připomínat vlka – pokud budeme mít na paměti z jakého vlka vzešel a kterého by tedy měl připomínat, pak ani zde nenajdeme pro preferování světle šedé opodstatnění. Karpatský vlk je, jak bylo výše uvedeno, většinou výrazně zbarvený s odstíny žluté či hnědé. Standard také mluví o masce – ta je u vlků výrazná. U velmi světle šedě zbarvených jedinců však maska nemůže být výrazně vykreslena i kdyby byla čistě bílá, protože prostě a jednoduše jí barva okolní srsti nedá vyniknout.



Jaká je tedy správná barva československého vlčáka? Odpověď je jednoduchá. Je to každá barva která zapadá do popisu uvedeného ve standardu. Neměli by tedy být protěžováni psi světle šedí, ale ani ti s výraznějšími odstíny žluté či hnědé. Vlkošedá barva výrazného, ale ne příliš tmavého odstínu s nádechem žluté až žlutohnědé barvy by však měla být považována za výchozí či jakousi základní barvu, neboť se nejvíce blíží převládající barvě karpatského vlka, jehož je československý vlčák potomkem. Od této pomyslné základní „barevné linie“ pak může barva kolísat od standardem povolené tmavě šedé barvy s maskou s případným výrazným nádechem hnědé na straně jedné až po světlou stříbřitě šedou bez jakýchkoliv jiných barevných tónů na straně druhé.

Karel Skoupý
Monika Tichá
Dana Matušincová


Poznámka: V článku jsou použity pro ilustraci fotky vlčice Besinky ve věku 4 měsíce a 1 rok. Po kliknutí na náhled se fotografie otevře v plnén velikosti v novém okně.